I can, because I thing I can na Blog.cz

Angus (nebo Axel, Lapin, Lee, Malcolm, Montgomery, Osoba, Ozzy, Rajčátko, Ušoplesk...)
můj nový spolubydlící :)

Mířím, chystám, těším, žehlím, těším, nestíhám, těším, panikařim, těším...

Ráda bych psala častějš, ale:

Z donucení bych měla dělat spoustu dalších věcí, jenže je samozřejmě nestíhám J, např:

Včerejší odpoledne mě totálně odrovnalo. Já - naprosté hudební střevo - sem měla dohodnutou první lekci kytary od profíka. Začátky jsou krušné, bříška levý ruky už zase nehorázně rudý a opuchlý. Další ztráta, nehet. Bez toho na pravym palci je zatraceně těžký zahrát cokoliv.
Jediná výhoda je, že muj kytarovej učitel poskytuje nadstandartní služby. (Všem puberťákům: Ne, tyhle služby opravdu ne! :))
Slyšel, jak sem otočila hlavou a slyšel též "křup!", tak se nabídnul, že mi pomůže. Haha, kytarista, myslela sem si. Ale on to vážně umí. A já sem v pohodě. Zázrak. Konečně si nepřipadám jako ty chudinky svraštelé stařenky :)

Teď sedim doma a myslim na spolužáky uklízející v návalu ekologie část Liberce. A já? Nemusím, nemusím(už zase ta skytá reklama). Nejsem nemocná, ale prostě se mi nechce. Přiznejme si - komu by se chtělo pobíhat po cyklostezce v gumovejch rukavicích s igelitkou v ruce, že? Mamka se mění - ani jí nevadilo, že sem doma a omluvenku psala docela s chutí :) Joo, a prej že rodiče se vycvičit nenechaj :D

Můj hudební duch zůstával poslední měsíc nespokojen - až do pátku. Koncetr liberecké folkové skupiny Jarret sem si prostě nemohla nechat ujít. Kapelka Kaluže, jako bonus, mě upoutala zajímavy stylem hudby a texty, při kterejch se člověk pomalu válí smíchy na podlaze. Demokratický song Srni, kde si sál může vybrat mezi verzí HH - Hodné hajné a HH - Hrozné hajné, měl ohromnej úspěch. Pro hodnou verzi hlasovali asi tři lidi ze stopadesáti :))

Jarreti - dokonalý zážitek, dokonce sem se přistihla, že si !!!zpívám!!! a to nahlas (ale pořád je víc slyšet originál). Zbytečný cokoli říkat, kritika žádná, jenom chvála a chvála,. Během výstupu byla i sportovní pozvánka. Kdo chce, může jet s Michalem (kytara, na fotce vlevo) na výlet. Se třema známejma holkama sem se domluvila, že pujdem, bude sranda. Ovšem v sobotu sem na místo určení dorazila akorát já, již zmiňovaný Michal a dvě šílené fanynky všeho folkového, ty tři holky nikde. Bus nám pro jistotu ujel, tak sme podnikli okružní cestu Libercem a jen tak tak stihli bus jedoucí za hodinu. Věrným kamarádem se nám během i po pouti v Bedřichově stala hospůdka (a ne jedna) ;))